Z Skaut Polná
Letošní vánoce jsme s oddílem strávili v Polné, konkrétně v Lidovém domě. Sešli jsme se večer a kluci hned vyrazili do města zahrát si dvouhodinovou běhací hru. Mezitím vedoucí pilně připravovali vánoční překvapení. Kluci se potom setkali u vánočního stromku s Elrondem. Bylo to ale poměrně trapné setkání, protože většina z nich si to ani nezasloužila a byli vzati na milost. Elrond potom těm pěti zodpovědným poděkoval za jejich snahu a předal jim "glejt vznešeného elfa". Když elfové splní všechny úkoly v něm obsažené, budou se moci pyšnit titulem "vznešený elf" a budou moct nosit na krku kovový elfský přívěšek. Rovněž jim glejt bude sloužit jako vstupenka na tábor, protože na tábor můžou jet jen vznešení elfové. Následovalo rozdělování a rozbalování dárků. To trvalo víc jak půl hodiny. Tolik dárků se totiž nashromáždilo pod stromečkem. Vlčata dostali nové stezky, do jejichž plnění se ještě ten večer s vervou pustili. Skauty nejvíc potěšila basebolová pálka. Obě družiny potom dostali družinovou vlajku, takže Káňata už nebudou muset používat tu ošumtělou jestřábí a Panteři se konečně dočkali pořádné vlajky. Následovala večeře ve velkém stylu. První chod byl osmahnutý točeňák s chlebem, za kterým následoval řízek plněný šunkou a sýrem. Poté co jsem si nacpali břuch bylo rozhodnuto, že další pánované chody budou k snídani a k obědu. Ještě jsme pak tlachali u krbu a vybrali losem tři vyslance na cestu pro betlémské světlo. Kluci pak obsadili pódium, kde spali. To se ukázalo být osudným pro všechny vedoucí, kteří spali v suterénu. Dřevěný strop neomylně přenášel a násobil veškěré šoupání židlí, na kterých si kluci ustlali včetně několi pádů, jejichž ozvěna ještě ráno duněla v uších všech dole spících. Ráno si vybraná trojice a Jardové přivstali a jeli do Přibyslavi na nádraží pro bětlémské světlo. To jsme měli v podvečer předat holkám na hradě. Připravili jsem si pro ně plechové lucerničky, jejichž výroba nám zabrala podstatnou část dopoledne. Ještě jsem před obědem stihli zahrát pantomimu, kde suveréně nejlepší byli Milan a Marek. Po obědě jsme ještě vyrobili přáníčka pro holky, poklidili a vydali se na hrad, kde jsem připravili předání světla holkám. Ty měly 15 minut zpoždění, a tak je vítaly už jenom rampouchy, teré z nás mezitím vznikly. Holky pak mohly vidět, jak se světlo symbolicky šíří z Betléma až do Polné a potom mohli tuto cestu absolvovat v opačném směru. V každé zastávce na cestě jsme jim předali jednu lucerničku a v Betlémě i vánoční přání. Na oplátku jsme dostali krásné a chutné perníčky. Zmrzlí jsme se vrátili k liďáku, vzali saky paky a šli domů tečka
