Z Skaut Polná
Praha, 8. - 10. 1. 2010
Již potřetí se několik z nás rozhodlo navštívit seminář Ekumenické lesní školy v Praze. Letos se počet účastníků z našeho střediska zvedl o celých 150%, tedy na 5ks. :-) Já, Bejza, Karlos, Janka a Anča.
Já s Bejzou jsme dorazili do Prahy v pátek večer po docela dobrodružné cestě, kvůli sněhové kalamitě. Na vlakovém nádraží si nás Karel vyzvedl a odvezl si nás do bytu, kde bydlí Anča a ve kterém jsme o tomto víkendu přespávali.
Následující den jsme se brzy ráno vydali do Salesiánského divadla na seminář. Po bezproblémové registraci jsme se posadili v sále a hned začínala první přednáška. Během dne proběhlo několik bloků přednášek, diskuzí, promítání dokumentů doplněné několika upoutávkami na různé akce. Výběr přednášek si myslím, že byl docela povedený a většina mě zaujala. Večerní program jsme se rozhodli vynechat a zmizeli jsme z divadla. Nedělní program začínal ranní mší, kterou sloužil plzeňský biskup Radkovský. Po mši pokračoval program ještě dvěma bloky. Po skončení semináře jsme se rozloučili a vydali se na vlak.
Tato akce se mi velice líbila.
Sláva
Praha, 9. - 11. 1. 2009
Po loňské dobré zkušenosti jsme s Karlosem i letos vyrazili do Prahy na seminář Ekumenické lesní školy, který každoročně probíhá v Kobylisích v Saleziánském divadle. Program víkendu i letos sliboval mnoho zajímavého - skladba programových témat i přednášejících osobností byla více než pestrá (přesvědčit se můžeš zde).
V pátek večer jsem se s Karlem sešel v Dejvicích, kde má Karlos po opuštění Strahova momentálně koleje, které se měly po dobu víkendu stát mým útočištěm. Po přivítání mě Karlos dostal poznámkou, že vrátná má ve zvyku kontrolovat kolejenky a tudíž neví, jak to se slíbeným gratis bejvákem dopadne. To to pěkně začíná. Naštěstí měla kolejbába při pátečním večeru utlumenou ostražitost a v pohodě procházíme na naše nocležiště.
Večer pak trávíme tlacháním a sledováním TV pořadů přes komp. Ráno po snídani vyrážíme do Saleziánského divadla a záhy se plně ponořujeme do programu. Armádní kaplan (a jak jsem se dozvěděl i současný generální vikář královéhradecké diecéze) Tomáš Holub rozebíral v prvním bloku etiku dnešních válečných konfliktů a uznávané principy tzv. "spravedlivé války", tj. situace, kdy je přípustné řešit mezinárodní spory silou. Celé téma pak konfrontoval s křesťanskými zásadami a normami. Zaujala mě mj. myšlenka, že ač je v Bibli psáno, že "udeří-li tě nepřítel do tváře, nastav mu i druhou", nemá nikdo právo nastavovat nepříteli tvář někoho jiného. Proto je jedním z důvodů pro spravedlivou válku pomoc svému spojenci při obraně jeho země proti agresorovi. Druhým dopoledním blokem pak byla přednáška PhDr. Jan Šolce o ideovém základu skautingu.
Kromě přednášek probíhala během celého víkendu i prezentace jednotlivých skautských kurzů. Úroveň prezentací byla velmi různá, u některých kurzů jsme se s Karlosem shodli, že by nás na základě předvedené prezentace na ně nikdo nedostal, u jiných to bylo lepší.
Při obědě s Karlem zůstáváme v jídelně v suterénu divadla i přes polední klid a při družné konverzaci se dojídáme vlastními buchtami, které hojně zapíjíme erárním čajem. Z jídelny nás dostává až kuchařův pomocník, který se nás ptá, zda bychom si ještě něco dali, a významně si přitom pohrává s hadrem, kterým by rád utřel náš stůl (alespoň doufám, že stůl). Odebíráme se tedy zpátky a jdeme si koupit žroutenky na večeři. Jelikož pořadatelé dávají avizo, že lístků na večeři je ještě dost a nabízejí je komu můžou, zkoušíme s Karlosem získat slevu. Bohužel bez úspěchu. Dokonce nám prodejce ani na zadní stranu lístku nenapsal doporučení pro větší porci, což byl náš druhý plán.
Odpoledne následoval program doc. Jaroslava Meda o undergroundu. Z této přednášky si mnoho nepamatuji, protože jsem pohodlně uveleben v divadelní sedačce dobrou polovinu programu proklimbal. Karlos mě však ujistil, že jsem zas až tak o moc nepřišel. Zato dokumentární filmy Mgr. Marie Šandové a následná diskuse s autorkou patřily podle názoru nás obou k tomu nejlepšímu, co letošní seminář nabídnul. Zejména dokument "Prostor ticha" o jediném trapistickém klášteře v Česku v Novém Dvoru ??? na Plzeňsku a o životě mnichů v něm byl velmi zajímavý. Život trapistů na Plzeňsku (režim a náplň dne) mi velmi připomínal život středověkého kláštera tak, jak jej popsal Umberto Eco v románu "Jméno růže".
Večer pak následoval program o skautské hymně. Program byl věnován historii junácké hymny a jejímu vývoji, kterým procházela a stále prochází. Kořením tohoto programu pak byly ukázky nahrávek junácké hymny od 20. let až po současnost. Bylo zajímavé poslouchat, jak hymna zní v podání swingového kvarteta, dechového orchestru nebo moderní rockové skupiny.
Večer jsme ještě vyplenili Billu a poté se odebrali znovu na kolej, kde jsme u čaje s rumem (po kterém Karlos, který přes den prý mrznul, toužil už od brzkého odpoledne) zhodnotili proběhlý den a prohlíželi si na googlovských mapách trasu našeho červnovému výšlapu na Triglav.
Nedělní program začal mší svatou, kterou sloužil biskup František Radkovský. Pak následoval program psychologa z Bohnic PhDr. Petra Goldmanna o motivech, které vedou člověka ke konání dobrých skutků. Během programu jsme zjistili, že zdaleka ne vždy to jsou důvody čistě altruistické (konám dobro, protože je to krásné a chci pomáhat), ale většinou právě mnohem přízemnější. Přednáška však byla zakončena pozitivní myšlenkou "Není důležité, proč konáme dobro, důležité je, abychom jej skutečně konali" a nám všem v sále spadl v tu chvíli kámen ze srdce.
Závěrečný program měl jako tradičně bývalý vojenský důstojník a odborník na historii Ing. František Valdštýn. Tentokrát mluvil o počátcích christianizace českých zemí, o příchodu Slovanů, o kulturní orientaci Velké Moravy a vznikajícího českého státu, o slovanských věrozvěstech Cyrilu a Metodějovi apod. Úplný závěr semináře pak obstarala hymna lesních škol a společný pozdrav v gillwelském kruhu.
Aby ve mě rozproudil adrenalin, vytáhnul mě Karel před odjezdem vlaku ještě do rychlého občerstvení, takže jsem se pak přesunoval na Hlavák poklusem. Ale stihnul jsem nakonec vše v pohodě a před pátou odpolední dorazil domů.
Bejza
