Z Skaut Polná
Akce proběhla v malebném zákoutí Bystřicka nedaleko Pernštejna. Celkem se nás vypravilo 17 kousků, z toho 6 vedoucích, 5 skautek a 6 skautů. Původně plánovaná čistě zimní oddílovka se díky mohutné oblevě proměnila v mokrou jarní akci. A tady se pojďte podívat, jak se to všechno událo.
Při sobotních hrátkách Rosťa vytáhl svoje nádobíčko a zahnal Honzu do křoví. Nikdo dodnes neví, jestli věci na jeho oblečení jsou ve skutečnosti dávkou ze samopalu nebo plody místní přírody. Každopádně zakládání ohňů se podařilo, i když vedoucí opět zvítězili.
Okolní příroda je opravu krásná, podle pana Knoflíčka "ta pravá Vysočina...bylu tu kdydi jakési trampíci z Tatér, panečku, ty čuměli, jaké tu máme kopcé". V lesích žijí obrovské veverky a zde rostou kříženici bříz a habrů. Opravdu krásný kraj.
Zbytků sněhu jsme využili pro pár soutěží. Střílely se např. plechovky a pak jsme si taky jen tak přehazovali sníh z ruky do ruky, dokud neroztál.
Opravdu jarní počasí bylo v sobotu, slunce se krásně opíralo do jižních svahů a děvčata to lákalo jít se proběhnout. Ostatní na to sice jen nedůvěřivě koukali, ale pak se stejně všichni vrhli běhat sem a tam a hledat cestu ven z bludiště.
Tak tady například Kačka a Míša uvízly v bludišti a nevěděli jak dál. Ještě že jim přispěchal na pomoc udatný člen SDH Polná Jenda. Jinak by se snad ven nikdy nedostaly.
No a tady už oblíbená hra klobouk....už si běží naproti.
U mostu přes Svrrrrratku jsme hledali kešku. Jak bylo naše překvapení, když z nalezené krabičky vystřelil čertík a vyfotil nás v němém úžesu i překvapení najednou. Sid si zatím opodál ochočil psa, který dostal pracovní jméno Karel. Aportovat uměl velmi dobře....jaké však bylo naše překvapení, když se Karel rozhodl pokračovat s námi ve výletu. Nezbylo než ho jít vrátit majitelům, protože psi prostě nekrademe. Nejsme v Keřkově.
Nedělní výlet jsme pojali opravdu netradičně (i když někteří pamětníci už mají jisté zkušenosti) a šli jsme víceméně přímo za nosem. Takže jsme šplhali do prudkých kopců i slézali údolí, prodírali se křovím a šli po širých loukách. Po cestě v jedné vsi jsme potakali Chucka Norrise, teda vlastně jenom jeho Rangerské auto.
Z usměvavých tváří účastníků bylo jasné, že se společná akce opět líbila. Takže zamáváme a příště jedeme zas jinam.
